Česko potřebuje odvahu a ctižádost

Fri Aug 12 00:00:00 CEST 2016

Hospodářské noviny

Cesta k produktivitě a vyšším mzdám je prostá: Vláda musí zjednodušovat a zpružňovat. Podniky musí vyrábět pro koncové zákazníky a nabízet služby.

Pro růst ekonomiky a zaměstnanosti je stále méně významné, co vyrábíme, naopak důležitější je, co "prodáváme". Proto by nás měl trápit fakt, že na každé euro tržeb musíme pracovat dvojnásob déle než Němci či Rakušané.

Přestože česká ekonomika už dva roky celkem svižně roste, nedaří se tak rychle zvyšovat produktivitu - tedy objem tržeb na jednoho pracovníka po zohlednění rozdílných cenových úrovní. Před globální finanční krizí růstu české produktivity vévodily firmy pod zahraniční kontrolou, po krizi se tento růst zastavil a zároveň prudce zpomalil příliv nových investic. Růst české produktivity práce začal být více než kdykoliv jindy závislý na domácích firmách, které by měly stáhnout náskok zahraničních firem.

Jak dosáhnout vyšších tržeb na zaměstnance? Měli bychom skoncovat s levnou produkcí zaměřenou na polotovary a subdodávky. Musíme zvýšit přidanou hodnotu, vyrábět hotové výrobky, kompletní řešení na míru či chytrá zařízení pro koncové zákazníky. Zákazníkovi nabídnout i balíček služeb - od návrhu přes řešení až k instalaci zařízení po záruční servis, pravidelnou údržbu, optimalizaci atd. Dalším logickým krokem je podpořit inovace, znalostní ekonomiku. Jak mnohé odborné studie dokazují a praxe potvrzuje, nositeli inovací a nových nápadů jsou velmi často malé a střední podniky. To také vysvětluje, proč se Polsku lépe než Česku daří zvyšovat přidanou hodnotu, snižovat dovozní náročnost a mít vyšší podíl služeb ve vyváženém průmyslovém zboží.

V Česku je podíl přidané hodnoty vyrobené z domácích výrobních faktorů čtvrtý nejnižší v EU a zároveň jeden z nejnižších v OECD. Polsko je daleko blíž evropskému průměru. Alarmující zprávou je, že nejnižšího podílu domácí přidané hodnoty dosahujeme v odvětvích, která táhnou českou ekonomiku a tvoří pilíře českého vývozu. Jedná se o výrobu dopravních prostředků a IT s elektronikou. Tyto sektory se na českém vývozu podílí téměř polovinou, přičemž podíl domácí přidané hodnoty na jejich vývozu nedosahuje ani poloviny. Dovozní náročnost žádného průmyslového odvětví v Česku se během poslední dekády výrazně nesnížila,naopak u IT a elektroniky, elektrických strojů a kovodělného průmyslu vzrostla. Obrazně řečeno, česká ekonomika ještě v mnoha oborech nepřekonala stín "montovny" a stále ve velké míře vyváží nedokončené produkty, které velmi často přes Německo směřují už jako hotové výrobky na náročné trhy, včetně USA.

Naší velkou slabinou je i výrazně podprůměrné zastoupení služeb ve vývozu průmyslového zboží (48 procent). Kromě toho více než polovinu těchto služeb dovážíme. Část dovozu se týká technologicky vyspělých služeb, které jsou ve velkém využívány v sektoru IT a elektroniky a ve výrobě automobilových komponent. Zde má Česko asi největší handicap. Potřebujeme zvýšit podíl služeb v našem vývozu, přesunout se od polotovarů k hotovým výrobkům a začít je nabízet přímo koncovým zákazníkům. Čím větší část výrobního řetězce obsadíme, tím větší díl si z celkové přidané hodnoty ukrojíme sami pro sebe.

Charakter a struktura naší výroby se také citelně propisují do úrovně platů a mezd. Ačkoliv ČR není a nikdy nebyla zemí EU s nejnižšími mzdovými náklady (mimo jiné kvůli vyššímu nepřímému zdanění práce), propast mezi českou a německou průměrnou čistou mzdou je hlubší než u produktivity práce (30 procent versus 58 procent za rok 2015). Nemalá část firem v ČR se stále ještě soustřeďuje na takzvanou práci ve mzdě. Ty, aby získaly zakázky, se musí podbízet nízkou cenou. Jejich marže na každém výrobku jsou nízké, takže bez přísné kontroly nákladů by nepřežily. S růstem mezd bude stále složitější konkurovat jen cenou. Až dojde k opětovnému uvolnění kurzu koruny, výroba založená na nízkých nákladech bude opět v ohrožení.

Česká ekonomika potřebuje víc odvážných a sebevědomých firem, které budou mít ctižádost prosadit se na trzích s vlastním výrobkem pod vlastní značkou. Měli bychom se pokusit o získání větší autonomie a nezávislosti místních firem na zahraničních vlastnících a v rámci globálních skupin zvyšovat českou přidanou hodnotu. Dost úkolů má i vláda, jež by se měla pokusit o "3Z": zjednodušení, zefektivnění a zpružnění všeho - od insolvenčního řízení po daňovou správu. O podporu vědy a výzkumu, start-upů, malých a středních podniků, vzdělání, mobility práce i kapitálu, elektronizace státní správy. Tak jedině vytvoří přátelské podnikatelské prostředí.

Helena Horská, Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank a.s.  

SPOJTE SE S NÁMI V POBOČCE

Navštivte jednu z našich poboček, naši bankéři se o vás postarají.

Všechny pobočky